CZ

🤔 Radost, štěstí, zdraví: 1. Vnitřní klid. 2. Získání uspokojení z pomoci a podpory pro Ostatní. Vztahy. 12R.tv❌✅ Přeji Vám, Sobě i Ostatním, aby si na konci příštího roku každý z Nás mohl říci: „2022 byl nejlepší rok mého života 🙂👍“. Marcin Ellwart

Štěstí

vnitřní pocit radostného a více méně trvalého vyplnění

Štěstí a šťastný se používá ve dvou odlišných významech či souvislostech:

jako vnější příznivá událost nebo okolnost, často nahodilá a nezasloužená: „mít štěstí“, „udělat štěstí“;jako blaženost, vnitřní pocit radostného a více méně trvalého vyplnění: „být šťastný“, „mít šťastnou povahu“.

Obdobná slova se vyskytují ve všech slovanských jazycích. Podle V. Machka se skládají z indoevropské předpony su-, dobrý, nejlepší, a slovanského časť, díl, úděl.[1] Výše naznačené rozlišení dvojího významu štěstí a blaženosti se vyskytuje i v mnoha jiných jazycích: v řečtině eutychia a eudaimonia, v latině fortuna a beatitudo, ve francouzštině bonne chance a bonheur, v angličtině luck a happiness.

Vědecký výzkum štěstí se vede zejména ve dvou liniích:

Srovnávací psychologické výzkumy pocitu štěstí a hledání korelací s jinými veličinami.Neurobiologický výzkum fyziologických příčin a podmínek štěstí.

Jakkoli výsledky nejsou zatím zdaleka jednoznačné, aspoň některé z nich ukazují vysokou korelaci štěstí s náboženskou vírou (zejména v USA),[zdroj?] kdežto podle neurobiologických zkoumání je šance na štěstí z poloviny vrozená, asi z 15 % vysvětlitelná vnějšími okolnostmi (zdraví, blahobyt atd.)[zdroj?] a zbytek je silně individuální.

Magnetická rezonance ukazuje na souvislost pocitu štěstí s oblastí mozku zvané precuneus (v temenním laloku).[9]

Wikipedia.org:

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C5%A0t%C4%9Bst%C3%AD

Maslowova pyramida

Maslowova pyramida potřeb

Maslowova pyramida (potřeb) je hierarchie lidských potřeb, kterou definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943. Podle této teorie má člověk pět základních potřeb. Tyto potřeby seřadil podle toho, jak se postupně vyvinuly, a zároveň podle toho, jsou-li vyšší nebo nižší ve smyslu své hodnoty. Současně byl přesvědčen, že uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily vyšší potřeby.

Potřeby společně pak tvoří jakousi pomyslnou pyramidu:

  1. základní tělesné, fyziologické potřeby
  2. potřeba bezpečí, jistoty
  3. potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti
  4. potřeba uznání, úcty
  5. potřeba seberealizace

Potřeby

Potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme. Pojem potřeba se ve starších teoriích označoval jako instinkt nebo pud.

Potřeby dělíme na 2 základní skupiny:

biologické (primární, vrozené) – potřeba dýchání, spánku, potravy, bezpečísociální (získané), které se dále dělí na kulturní (např. vzdělání) a na psychické (radost, štěstí, láska)zbytnénezbytnéhmotnénehmotné

Jako první navrhl obsáhlou klasifikaci potřeb roku 1938 H. A. Murray. Ta však nebyla populární, na rozdíl od klasifikace navržené sociálním psychologem Abrahamem H. Maslowem v roce 1954.[1]

První čtyři kategorie Maslow označuje jako nedostatkové potřeby a pátou kategorii jako potřeby existence (bytí) nebo růstové potřeby.

Později bylo pět základních potřeb rozšiřováno o ještě několik dalších:

kognitivní potřebyestetické potřeby

Všeobecně platí, že níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Toto však není možné tvrdit zcela bezvýhradně a je dokázáno, že uspokojování vyšších potřeb (estetických, duchovních) může napomoci v krajních situacích (nouze, nedostatek, strádání) lidského života, ve kterých je možnost uspokojování nižších potřeb omezena či znemožněna (například v prostředí koncentračních táborů, o čemž referovali např. Viktor Frankl anebo Konrad Lorenz).[1] U toho, kdo dospěje na úroveň růstových potřeb, což jsou jen někteří lidé, dochází ke zvláštní proměně. Úsilí vedené těmito potřebami má vyšší prioritu než uspokojování potřeb nedostatkových. Každý člověk má své potřeby různě rozvinuté, každý více či méně upřednostňuje něco jiného.[2] Za nejvyšší považuje Maslow potřebu seberealizace, čímž označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry.

Abraham Maslow vycházel ze svého přesvědčení, že výkon pracovníků je možné zvyšovat až k přirozeným fyziologickým hranicím pokud budou uspokojovány nejen materiální, ale i sociální potřeby, tj. potřeby seberealizace, sebeaktualizace, sebeuskutečnění, sociální sounáležitosti k někomu nebo k něčemu, tvořivosti, bezpečí, jistoty, postavení apod. K saturaci (naplnění, uspokojení) většiny potřeb dochází právě v pracovním procesu. Přínosem této školy je, že se snaží brát jakoukoliv lidskou organizaci jako systém zajišťující integritu osobních zájmů jakož i zájmů dotyčné organizace. Paradoxem je, že mnozí lidé o seberealizaci nestojí, jsou motivováni jen nižšími fyziologickými potřebami, klidem a pohodlím.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida

Zdraví

Zdraví se často chápe jako absence nemoci, funkcionálně jako schopnost vyrovnat se s denními aktivitami, nebo pozitivně jako způsobilost a podoba balance (vyrovnanosti). V každém organismu je zdraví forma homeostáze. To je stav rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie a látky (s možností růstu). Zdraví může též znamenat dobré vyhlídky na přežití. U vnímajících bytostí jako lidi je zdraví širší koncept.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoliv pouhé nepřítomnosti nemoci či vady“[1]. Tuto užitečnou a přesnou definici lze také považovat za idealistickou a nerealistickou. Podle ní se dá 95 % lidí označit jako nemocných nebo postižených (vadou, nepohodou).[2]

V programu WHO Zdraví pro všechny do roku 2000 (Health for All, HFA), který byl přijat v roce 1977, se objevila doplňující charakteristika zdraví jako schopnosti vést sociálně a ekonomicky produktivní život.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Zdrav%C3%AD

Nezávislost

schopnost být nezávislý, vlastnost toho, co je nezávislé

Politická nezávislost je všeobecný pojem, který značí, že nějaký stát, část obyvatelstva nebo organizace vládne sama sobě a má suverenitu.

Získání takové nezávislosti často následuje po násilných událostech jako občanská válka nebo odtržení. Méně často je produktem vyjednávání. V národních dějinách hraje moment (den) získání nezávislosti často velmi významnou úlohu, bývá obvykle slaven a připomínán různými svátky a kulturními událostmi.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Nez%C3%A1vislost

Čeština

západoslovanský jazyk používaný v Česku

Čeština neboli český jazyk je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté lužické srbštině a polštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století. První písemné památky jsou však již z 12. století.

Češtinou jako mateřským jazykem mluví zhruba 10,7 milionu lidí – prakticky všichni v České republice. Celkový počet českých mluvčích se odhaduje na 13,2 milionu, což zahrnuje 2,5 milionu uživatelů češtiny jako druhého jazyka.[1] V důsledku několika vystěhovaleckých vln ve druhé polovině 19. a ve 20. století hovoří totiž česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA (55 tisíc mluvčích[1]), Kanadě, Německu, Rakousku, Rumunsku, Austrálii, na Ukrajině, v Srbsku (37 tisíc mluvčích[1]), Chorvatsku (6 290 mluvčích[1]), Rumunsku (2 170 mluvčích[1]), Polsku (1 430 mluvčích[1]) a v řadě dalších zemí.

Čeština je flektivní jazyk vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování a velmi volným slovosledem. K písemným záznamům používá latinku doplněnou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk na první slabice, opozice délky samohlásek a specifická souhláska „ř“ (zvýšená alveolární vibranta = znělá dásňová kmitavá souhláska).

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ce%C5%A1tina